Vzácnost je pro mě…
procházka noční Prahou, kdy se neprodírám mezi davy lidí a jen nasávám klidnou atmosféru města, které tolik miluji. Jsem zavěšená do mé nejlepší kamarádky, se kterou mluvíme o životě ...
Vzácnost je, když mohu sedět u velkého ohně, který mě hřeje, být zabalená do teplého svetru, dívat se do plamenů a být v přítomnosti svých nejmilejších přátel. Povídat si s nimi a opékat buřty s chlebem. Praskání a teplo ohně, vůně dýmu a hvězdy nade mnou, je prostě nádhera. Že by vzpomínky na dětství?
Vzácnost je, když máme doma celý den vypnutou televizi, mobily, ipedy a spolu s dětmi užíváme předvánoční atmosféru. Posloucháme společně Rybovku a koledy, zpíváme si nahlas a všichni pečeme cukroví, zdobíme perníčky, hoří svíčky a nikam nespěcháme.
Vzácnost je, když se sejdu s mými sestrami a povídáme si veselé historky z našeho dětsví, ale i ze současnosti, pijeme dobré červené víno a smějeme se, až nám tečou slzy, to našetěstí stále ještě dokážeme.
Vzácnost je, když vidím, že se cízí lidé na sebe usmívají, jen tak. Když se lidé k sobě chovají s úctou a laskavostí, když se mají lidi rádi.
Blíží se Vánoce a já bych vám všem chtěla z celého srdce popřát, abyste zažívali stále víc těch krásných a vzácných chvil a aby byly vaše životy naplněny láskou, pohodou a smíchem. To je totiž nejvíc.
S láskou
Anička