Blíží se Vánoce.
Pro někoho svátky radosti, veselí a setkání se svými nejbližšími.
Pro někoho stres, nestíhání a strach, aby se celá rodina zase nepohádala.
Pro někoho dny samoty a smutku, protože si právě během těchto dní v roce uvědomují, že svých blízkých moc nemají a přátel ještě míň. Není přece na přátele čas...A někdy i příjde otázka: mám já vůbec nějakého opravdového kamaráda?
Sama jsem se zamyslela, kolik jich mám já.
Zjistila jsem, že těch opravdových málo, ale za to jsou skvělí.
Mezilidské vztahy, nekonečné téma.......
Ač máme někdy pocit, že samotným nám je nejlépe, neexistuje člověk, který nepotřebuje druhé. Ať se nám to líbí nebo ne, jsme druh, který od pradávna žije v tlupě.
V této divné a rychlé době je těžké si na kámoše najít čas. Ale když nám teče do bot, potřebujeme se vyplakat, nebo si postěžovat alespoň do telefonu, hned si vzpomeneme. Když máme na koho.
Proto je třeba si čas na kamarády dělat pravidelně, ať je doba jaká chce. Je to jen naše výmluva.
Takže, jak si přátelství udržet?