Nemám čas. Mantra dnešní doby. Kdo ho má moc, je divný. V očích druhých možná líný povaleč. Když naše děti nejsou na 120% vytížené školou, kroužky a dalšími aktivitami, které dnešní doba nabízí, jsou to flákači a my se cítíme jako nemožné matky, co je málo zapřáhly.

Čas je vzácný. Pro mě osobně je drahocený. Snažím se ho využít co nejlépe. Za ta léta, co na sobě pracuju, tak zjišťuju, jak je důležité umět s časem dobře nakládat. Umět ho rozložit a šetřit s ním. Jak je důležité investovat svůj čas nejen do své práce, rodiny, ale především do sebe samých. Investovat čas do vzdělání, četby, cestování a poznávání nového, ale i odpočinku. Je důležité umět svůj čas využit tím, co nás baví a naplňuje. Neustále tvrdíme, jak máme času málo, ale otázkou je, jak ho využíváme. „Existuje tisíce způsobů, jak zabít čas, ale žádný, jak ho vzkřísit.“ —  Albert Einstein

Čím jsem starší, tak jsem si přišla na to, že není třeba ztrácet svůj drahocený čas tím, abych dělala radost někomu, kdo o ni nestojí, věnovala ho lidem, kterým na mě nezáleží, vkládala energii do lidí, kteří mě vysávají nebo zraňují a usmívala se na ty, kteří mi nikdy úsměv neopětují. Je třeba ho věnovat tomu, co nám dává smysl.

Jak vy dokážete hospodařit s časem?

Odpovězte si na tyto otázky:

• Co pro vás znamená čas? Jak se svým časem zacházíte? Kde vám váš čas utíká?
• Co je pro vás v životě hodně důležité? Kolik času těmto důležitým věcem (lidem, činnostem…) věnujete?
• Kolik času denně věnujete svým klíčovým lidem (dětem, partnerům, rodině, blízkým přátelům)?
• Kolik času denně věnujete péči o své zdraví?
• Kolik svého času věnujete péči o svůj vnitřní klid?
• Jak moc jste ve svém životě spokojený/á?
• Jak spolu souvisí čas a peníze? A jak vypadá vaše realita v tomto směru?
• V jakém čase žijete ve své hlavě (v minulosti, přítomnosti nebo v budoucnosti)?

Lidé, kteří žijí převážně v minulosti, si neustále stýskají po starých dobrých časech. Často si prohlížejí staré fotografie. Rádi sledují staré filmy a s nostalgií přibarvují minulost. V jejich vnímání světa to nejlepší už bylo, a tak nikdy nemohou dojít ke spokojenosti v reálném čase. Když jsme zajatci minulosti, nemůžeme jít vpřed.

Lidé, kteří žijí převážně v přítomnosti, jsou na tom trochu lépe. Dokážou se radovat z prostých maličkostí a netrápí se, co bylo. Na druhou stranu žijí ze dne na den a nemají své vize ani záměry. Nechávají svůj život na náhodě a nedrží ho pevně v rukách.

Lidé, kteří žijí převážně v budoucnosti, neustále odkládají své uspokojení na AŽ. Staví si různé konstrukce, a když doba POTOM reálně nastane, neví, co dál. Jejich soustředění bylo upnuté na cestu. Tito lidé nemohou získat naplnění a pohodu, protože nějaké AŽ před sebou valí neustále.

Všeho s mírou. Ani jeden extrém není dobrý, důležité je naučit se využít minulý čas jako zdroj zkušenosti. Přítomnost plně prožívat a vychutnat a na budoucnost aktivně zaměřit své plány a vize. Každá zkušenost nás posouvá dál.

Pokud jste si odpověděli upřímně na otázku, jak zacházíte se svým časem, možná vás v této souvislosti napadla další: Napadá vás, jak lépe plánovat a zacházet se svým časem? Někdy se stačí sami sebe zeptat: "Co chci místo toho co nechci?"

Doporučuji si přečíst krásnou knihu - Čeho před smrtí nejvíce litujeme od Bronnie Ware, která pečovala o umírající lidi. Když se jich jednoduše zeptala, jestli je něco, čeho v životě litují, jejich odpovědi nebyly, že potřebují více peněz a ještě novější auta v garáži….jejich odpovědi byly tyto:

Přál bych si, abych během svého života tak tvrdě nepracoval (lituji, že mi uniklo dětství mých dětí, že jsem se málo věnoval svým nejbližším, radosti, sobě…).

Kéž bych měl odvahu žít skutečně podle sebe. Ne podle toho, co ode mě očekávali druzí (většina lidí litovala toho, že si nesplnili ani polovinu toho, co skutečně chtěli).

Přál bych si, abych měl ve svém životě odvahu vyjádřit své city.

Přál bych si, abych zůstal v kontaktu se svými přáteli. Bohužel často zjišťují, že stará přátelství už nejde obnovit a nová se navazují v těchto okamžicích jen velmi těžko.

Přál bych si, abych byl šťastnější (mnozí bohužel až na konci života zjišťují, že štěstí bylo/je otázkou vnitřní volby).

Myslete na to, že každá vteřina má svůj smysl. Buďte k sobě upřímní a opovězte si nahlas: Co je to, po čem opravdu toužíte?