"Už je mi jedno, co dělá, kde je, s kým je a co si myslí..."

Odpověděla mi nedávno na mou otázku, jak se vztah s jejím přítelem vyvíjí, má dobrá kamarádka. Když jsme se naposledy viděly, prožívala návaly vzteku, kdykoliv si na svého přítele vzpomněla. Někdy došlo i na slzy v očích. Ale to, že už má celý vztah "na háku", je špatné znamení.

Co je opakem lásky? Nenávist, napadne asi většinu z nás. Ale není tomu tak. Skutečným opakem lásky je mrazivá lhostejnost – necítíte nic. Je nám to prostě všechno jedno.

Nenávist střídá lásku při emočním zranění jako je třeba nevěra, rozchod, nezájem. Nenávist funguje jako obrana. Není se čemu divit, naše duše se brání bolestivým prožitkům. Původní přitažlivost se přeměnila v odpor a vztek.

Možná někdo z vás tyto pocity znáte a alespoň jednou v životě zažil.

Když se vztah přehoupne do nenávisti, často nám v hlavě proudí tyto myšlenky: „Přece nemůžu milovat někoho, kdo se se mnou rozešel a ublížil mi.“ To jistě ne.  A tak si stavíme obranné zdi nenávisti. Máme potřebu si toho člověka zhnusit a vidět na něm jen to špatné. Najednou po letech zjišťujeme, že „žádné dobré vlastnosti nemá a nikdy neměl!“ Takový blábol nám často vnucuje opět naše mysl. Pokud jí uvěříme, vybudujeme si pevnou zeď, která může stát dlouho, třeba i celý život.

Jenže ta nenávist je velmi vyčerpávající a dlouhodobě nám určitě nepomáhá. 

Samozřejmě, že nás trápí a je pro nás těžké smířit se s tím:

• že jsme milovali člověka, důvěřovali mu, a on nás zradil, podrazil.
• že jsme do vztahu dali kolikrát „všechno“. Obětovali jsme se (i když to po vás vlastně nikdo nechtěl) a nedočkali se očekávaného vděku.
• že nás přepadají  pocity viny, že nejsme dost dobří, neumíme dost milovat, nebo milujeme druhého až příliš a točime se v kruhu vlastního smutku.

Když někoho nenávidíme, ubližujeme hlavně sami sobě. Emoce pak cítíme v těle. Uvědomili jste si někdy, kde to bolí, když právě zažíváte nenávist? .

Někdo cítí tlak na hrudi, někoho píchá u srdce srdce, sevře se mu žaludek, stahuje se mu krk. Jiný vnímá např. zátěž v oblasti beder a ramenou, jako by nesl něco těžkého, co nést nechce. Nenávist se často pojí se vztekem, což jí ještě dodává na síle. Lidé by se často rádi nenávisti i zbavili, ale nejde to a pak přichází další nenávist k sobě samým, protože vědí, že si touto emocí ubližují. A dostáváme se opět do bludného kruhu, který nás vyčerpává a naše tělo i mysl unavuje.

Jedna z možností, jak se nenávisti zbavit, je odpustit.

No jo ono se to lehce řekne, ale hůř dělá. Nejde to jen tak na povel. Lusknutím prstu.

Možná jste se dověděli nebo přečetli, že odpuštěním nezbavujete „pachatele“ odpovědnosti za jeho činy, ale že emočně ulehčujete sobě. To je sice super, ale ne každý to dokáže, napadne vás hned.  Většině lidí to chvíli trvá. Odpuštění je dlouhodobý proces.

Ale když ho zvládnte, je to ohromná úleva. Cítíte nával svobody a ten je skvělý pocit!

Mám pro vás malý návod jak na to.

Já osobně radím všem svým klientům, že místo slova "odpouštět"  použijte slovo "pouštět".

Nemusíme nic nikomu odpouštět, ale emočně pouštět. Nechat to jen tak plynout. Krok po kroku. Tento pocit uzdravení a zbavení se nenávisti chce čas a někdy mnohem víc času, než si přejeme

Není nic horšího, když se dokola pitváme v nenávistných myšlenkách, kterými akorát živíme své negativní emoce vzteku a ty nám do života po nějaké době mohou přitáhnout i něco horšího. Je dobré si přiznat, že tyto emoce velmi oslabují naše tělo a nám pak do života může přijít nemoc nebo jiná negativní událost.

Je dobré si chvíli tyto emoce prožít, vyplakat se, vybít si je někde na sportu, vykřičet do polštáře nebo v lese, vypovídat u teraputa, nebo postěžovat kamarádům, ale pak  je potřeba, kdykoli se objeví nenávist a vy ji vnímáte ve svém těle jako nevítaného hosta ve formě nepříjemné bolesti, řídit se těmito 3 kroky:

1. Zastavte se a napojte se na sebe

Je možné, že to bude na začátku těžké. Nebude se vám chtít. Hlava se bude vzpírat. Ale prodýchejte se, uvědomte si, kde svou emoci máte a uvědomte si, že vy nejste ta prožívaná emoce. Vy jste Vy, tedy jen člověk, který danou emoci prožívá a to je rozdíl. Emoce bude za chvilku zase pryč. Přichází a odchází v různých vlnách. A časem bude slábnout na síle.

2. Svou emoci chvíli vnímejte a nechte ji odejít

Zeptejete se sami sebe, co by Vám právě teď udělalo největší radost? Co můžete udělat jinak, aby Vám bylo lépe. Komunikujte sami se sebou, i když se to zdá bláznivé. Z této situace nám nikdo jiný nemůže pomoci, než my sami. (Kromě pomocné ruky terapeuta, který nás vede cestou k uvědomění si situace a umět nahlížet na ni z jiného úhlu.)

3. Nic si nevyčítejte

Nezlobte se na sebe, že prožíváte nenávist. Vnímejte to jako přirozený obranný proces před vaší bolestí. Když budete svou nenávist postupně pouštět, brzy vám bude dobře. Začnete vysílat dobré vlny a objeví se láska nová.

Oboustranná láska je nám propůjčena na tak dlouho, jak dlouho si ji zasloužíme. Přichází nečekaně a stejně nečekaně může odejít. V takovém případě ale nelze toho, kdo už lásku nepociťuje, jakýmkoliv způsobem vracet zpět. Láska je každé dvojici propůjčena jen jedenkrát a nikdy nebudeme znovu milovat někoho, koho jsme milovat přestali. Jakékoliv volání či prosby nepomohou. Hýčkejte si svou lásku a své vztahy. Pečujte o ně a stonásobně se vám to vrátí, i když to dá někdy zabrat a je to trochu práce. Hlavně neusněte na vavřínech.