Poslušnost je jedna z nejhorších vlastností do života.

Nedávno mi jedna klientka na terapii plakala:

„Až teprve ve svých čtyřiceti letech jsem pochopila, že poslušná a hodná, neznamená respektovaná“

Co je totiž definice poslušné a hodné holky? Ta, co neodmlouvá, každému vyjde vstříct, je milá, zdvořilá a za každé situace se na okolní svět usmívá. S tímto životním nastavením se ale často nelehce žije. Nejen, že naši dobrotu a ochotu lidé okolo využívají, ale tyto ženy mají pak velké problémy ve vztazích.

Kde tento program v naší hlavě vzniká? Kdo ho tam programuje? Často jsou to Rodiče. Snaží se někdy  v dobré o to, aby jejich dítě bylo slušné a hodné. To je jistě správně, ale nesmí to překročit určité hranice.

Klientka Alena vyprávěla, jak si pochvalu a pozornost své mámy musela vždy něčím zasloužit.

Úklidem, pomocí v zahradě nebo v kuchyni, dobrými výsledky ve škole, nebo úspěchem v tenise. Když se chtěla vymanit, nesouhlasila a prosazovala svůj názor, matka s ní třeba i týden nepromluvila. Plíživé domácí dusno ji nakonec vždy zlomilo a udělala, co si máma přála, hlavně aby byl klid. Protože když plnila všechny úkoly rodičů, bylo vše v pořádku a dočkala se i pozornosti a občasného naslouchání.

Děti potřebují moře lásky od svých rodičů, a pokud je k dispozici jen láska podmíněná, časem si na ni zvyknou. Vycvičí se. Naučí se být takové, aby si lásku vysloužily. A to co se naučily, aplikují i v dalších vztazích. Pokud by projevily svá přání, a dokonce i jen názory, přišly by samy sobě sobecké a bezcitné, nemluvě o strachu, že by je ostatní neměli rádi. Potřeby druhých jsou pro ně důležitější než potřeby vlastní. Slovo NE nepoužívají. Zdá se jim neslušné.

Poslušné a hodné holky jsou naučené potlačovat vlastní potřeby a emoce, upřednostňují druhé před sebou samými, nedokážou odmítat požadavky okolí.

Takové ženy třeba v práci ochotně přijímají další a další úkoly, i když to pro ně znamená, že budou v práci dlouho do večera nebo budou muset obětovat víkend. Někdy je to šéfovi jedno, jindy ani neví, co to pro dotyčnou znamená. „Není toho na vás moc?“ zajímá se a dotyčná ho ještě sama ujistí, že to v pohodě zvládne. Lež, která druhého potěší, totiž považuje za společenskou nutnost. Říci pravdu by bylo nezdvořilé.

Neustálou ochotu a obětavost hodných holek často blízké okolí zneužívá. Vycítí jejich dobrotu. Mohou to být kolegové, kamarádi, sousedé i vlastní rodina.

Jenže další paradox obětavosti je pro některé lidi nesnesitelný a nudný. Trpí tím partneři ve vztahu. Když se hodná holka snaží až moc, vyplní každé přání, nemá vlastní názor a čeká jako „pejsek“ na další příkaz, mnoho partnerů ze vztahu utíká. Necítí ke své ženě respekt a neváží si ji.

Jak z toho ven?

Příliš hodní lidé jsou vycvičení vnímat přání svých blízkých a reagovat na ně. Co by si přáli sami, mnohdy ani netuší. Je proto třeba učit se citlivosti k sobě samým. V terapii se takových klientů opakovaně ptám, co se jim líbí, co by chtěli, jak vnímají to a ono.

Dále je třeba si uvědomit, že říkat NE je v pořádku! Není možné se všem zavděčit. To není v našich silách. Můžeme říkat ne a cítit se u toho uvolněně. Můžete trénovat i sami pomocí imaginace: představte si nějakou situaci, kdy po vás někdo žádá něco, na co nemá právo, a vám se do toho nechce. A v duchu ho odmítněte. Klidně, třeba i s úsměvem řekněte ne, nemohu nebo promiň, ale nemám čas. Anebo úplně prostě: NE.

Představujte si to opakovaně, s různými lidmi a v různých situacích, které se skutečně staly nebo by se mohly stát. Klidně i několikrát denně tomu chvíli věnujte. A pak to celé uveďte do praxe. Nejzajímavější na tom je to, že když NE řekneme, nic se nestane. Nopak, lidé si vás začnou více vážit a respektovat. Jen jen důležité se překonat, překonat svůj strach, co tomu lidé řeknou. Věřte mi, že nic:)

Sebehodnota a sebeláska

Tolik chceme najít sami sebe, svou podstatu. Své zdravé Já. Sebehodnotu si nemůžete koupit někde v obchodě. Ale dá se pomalu, krok po kroku vybudovat, a vědomě naučit, když se budeme řídit dle svých etických hodnot.  V první řadě, je důležité si uvědomit, co nás v životě dělá nespokojenými. Co nám bere vnitřní sílu.  Co je to naše neustálé téma, které řešíme. Pokud je to třeba potřeba naplňovat potřeby a očekávání druhých na vlastní úkor, tak se naše hodnota může týkat našeho vlastního sebevědomí. Které je třeba posílit.

Sebehodnota je dovednost, kterou si lze vypěstovat. A nemusíme být perfektní, abychom mohli mít rádi sami sebe. Je dobré přizanat si své momentální slabiny, své momentální emoce a být k sobě laskavý, nikoliv káravý. To je ta správná cesta ke spokojenosti.

Zde je 7 principů sebehodnoty, na které myslete, třeba pomohou:

Pomáhej, ale ne na úkor sebe

Podporuj, ale mysli na své potřeby a čas pro sebe

Důvěřuj, ale nedovol, aby Tě někdo dvakrát zklamal

Naslouchej, ale pozor, ať stále slyšíš i svůj vlastní hlas

Mluv, ale dávej si na svá slova pozor

Miluj, ale nedovol pro lásku druhým, přestat milovat sebe

Přemýšlej, ale ne na úkor hlasu tvého srdce

Pamatujte:

„Nejsem tím, co se mi přihodilo, ale tím, čím jsem se rozhodl stát“

(C.G.Jung)