Otázky, které si klademe po mnoho let a kladlo si je mnoho generací před námi a budou i po nás. Myslím, že většina z nás si přeje být šťastná. Mít šťastné životy, šťastné manželství, šťastné děti…Ale už méně z nás ví, jak to štětstí má vlastně vypadat. Není hmatatelné, nemá žádnou vůni ani tvar. Sami totiž kolikrát ani nevíme, za čím se pinožíme, nemáme o svém vlastním štěstí úplnou představu.

Máte poslední dobou pocit, že se vám trvalé a dlouhodobé štětstí vyhýbá?

Proto abysme byli šťastní, je třeba vyvinout určité úsilí. Štětstí je totiž vnitřní proces. Velmi často se snažíme změnit něco zvenku, a doufáme, že nám bude lépe, ale ono je to přesně naopak. Rostoucí míru štěstí si můžeme živit sami svou každodenní mentální výživou. Ať se děje co se děje. Neříkám, že je to lehké, ale když to umíme, je to opojné.

Protože když na sobě budeme pracovat, můžeme být šťastní bez ohledu na to, co nám přinese zbytek letošního roku( který je více než zvláštní), ale i ten nadcházející a klidně náš celý život.

Jak jste na tom právě teď se svým šťestím? Kde se nacházíte na stupnici od jedné do deseti( má oblíbená pomůcka při měření emocí na terapii, mí klienti ví) Buďte k sobě upřímní. Protože to, jak jste opravdu šťastní, můžete říct jenom vy sami. Říká se tomu „subjektivní pocit pohody“

Osobně to vnímám podobně. Je to neustálá práce naší mysli, a proto se mi velmi líbí tato citace:

Hlídej si své myšlenky, neboť se z nich stanou slova.

Hlídej si svá slova, neboť se z nich satnou činy.

Hlídej si své činy, neboť se z nich stanou zvyky.

Hlídej si své zvyky, neboť se z nich stane charakter.

Hlídej si svůj charakter, neboť se z nich stane osud.

První malý krůček k našemu pocitu štětstí je vděčnost. Můžeme si začít víc uvědomovat každý den, jako třeba to, že každé ráno vstaneme bezbolestně z postele, hezky se oblékneme, že máme kolem sebe svou fungující rodinu, nebo třeba i to, že každý náš nádech a výdech není samozřejmost. Možná bude stačit abychom se na svůj život přestali zlobit a více se z něj radovali.

Někdy máme tendenci podceňovat drobné věci a nechápeme jejich důležitost. Všeobecně si myslíme, že když je něco jednoduché a snadné, známé a obyčejné, nestojí to příliš za pozornost. A naopak se upínáme k něčemu, co je vzdálené a nedostupné.

Protože neustále vyhlížíme do budoucnosti a nevšímáme si přítomnosti.  Asi jako když žena čeká na prince na bílém koni a nevšimne si, že v její blízkosti se třeba objevil muž, se kterým by mohla vytvořit úžasný vztah.

Pokud se nebudeme umět radovat z každodenních maličkostí, které nám do života přichází, můžeme se o mnohé ochudit. A stanou se z nás věční čekatelé. A proto se vás zeptám, jak často si uvědomujete vzácné chvilky? Jsou to ty malé záblesky opravdového štěstí, malé zázraky, které jsou vzácné.

A které to jsou?

Pro mě je vzácné mnohé. Miluji společné chvíle se svými dvěma sestrami, se kterými vedeme dlouhé diskuse a hodně se u toho nasmějeme. Procházky po Praze s mou dobrou kamarádkou, když mohu cestovat a poznávat nová místa, když jsem na nějakém zajímavém semináři, který prohlubuje mé znalosti a já hltám každé slovo a nebo je pro mě často vzácný den, kdy nemusím spěchat a mohu si vychutnat své ráno.

Dělá mi radost ranní procházka, chuť lahodné kávy a zdravá snídaně, když celý dům ještě spí. Miluji společný  oběd se svými přáteli  a nebo večerní posezení se svou rodinou u společného jídla a naslouchání veselých historek ze školního života mých dětí, až po čtení oblíbené knihy večer v posteli a klidné usínání s tím, jak mnoho fajn věcí jsem dnes vlastně zažila. Není to vždy, ale snažím se tyto pocity vnímat, uvědomovat a živit v sobě i na další dny.

A pokud něco vnímáme jako vzácné, může nás to přinutit k hlubšímu zamyšlení.

Nejspíš už jste zažili, že když se o něco začneme více zajímat, najednou je to všude kolem vás. Pamatuji si, jak jsem začala přemýšlet, že už přišel ten správný čas na první dítě a měla jsem pocit, že okolo vidím jen těhotné ženy a kočárky. Dokonce i mé kamarádky se předháněly, kdo byl ten rok dřív těhotný. Měla jsem pocit, že snad všechny. Když jsme si chtěli pořídit psa Bernekého salašníka, potkávala jsme jen tuto rasu. Neuvěřitelné.

Proč to připomínám? Samozřejmě proto, abych nenápadně naznačila, že i nějaký ten zázrak můžeme do svého života přizvat, pokud tomu budeme otevření. Pokud ho dovolíme pustit do naší mysli.

Někdy stačí drobná změna nebo jen jiný náhled a dostaneme se do životní pohody, někdy může být štěstí opravdu na dosah a malé věci dokážou zázraky. Je jen na každém z nás, v co věříme a nevěříme. Jestli dokážeme najít v maličkostech a jednoduchých věcech příležitosti. 

Štěstí si za peníze nekoupíš

Známá věta, že? Možná se mnou mnozí nesouhlasí, ale je mnoho výzkumy dokázáno, že lidé s nadprůměrnými příjmy bývají jistě ve svých životech spokojení, ale jejich míra každodenního štěstí není rozhodně větší,než u ostatních s průměrnými příjmy.Obvykle jsou ve větším napětí a zdaleka nevěnují více času aktivitám, které by je naplňovaly a přinášely radost.

A proto ještě jednu citaci, která je velmi trefná:

Za peníze si můžeš koupit dům, ale ne domov.

Za peníze si můžeš koupit hodiny, ale ne č.

Za peníze si můžeš koupit postel, ale ne spánek.

Za peníze si můžeš koupit knihu, ale ne znalosti.

Za peníze si můžeš koupit doktora, ale ne zdraví.

Za peníze si můžeš koupit postavení, ale ne úctu.

Za peníze si můžeš koupit krev, ale ne život.

Za peníze si můžeš koupit sex, ale ne lásku.

Nechci tím schazovat hodnotu peněz. Patří k našemu životu a jsou velmi důležité. Dávají nám ohromnou svobodu a pohodlnost. I já ráda vydělávám peníze. Jen všechny podněty zvenku, jako nákupy a hromadění nových, drahých a nepotřebných věcí, nám prostě trvalé štěstí nepřinesou. Přinesou nám momentální krátkodobou radost.

„Jen velmi málo je potřeba ke šťastnému životu. To všechno je v tobě, ve tvém způsobu myšlení“

(Marcus Aurelius)

Jednouše řečeno, naše myšlenky utváří směr našeho života. Proto štěstí nelze nastavit bez šťastného nastavení naší mysli. To abyste byli spokojení a udrželi svou dávku potřebného štěstí, je třeba začít měnit nejprve své myšlenky.

Štěstí je vědomá volba a každý tuto volbu máme. Je to způsob, jakým vystihujeme sami sebe. A když se rozhodnete označovat sami sebe za šťastné, začnete se tak i pomalu cítit.

Pokud si o sobě budete myslet, že jste k ničemu, neschopní a že nejste dost dobří , pravděpodobně jimi budete. Pokud si však nastavíte ve své mysli, že jste šťastní, spokojení a schopní, pak opravdu takoví budete.

Schválně, jen tak pro sebe si někdy zapište, jak často používáte slovní spojení: „jsem šťastný,/á“ Budete možná překvapení, že až tak často to nebude. Jestli vůbec. Vím,že vás při čtení tohoto návodu na štěstí možná napadá, jak mám vnímat štěstí, když se tady děje, to co se momentálně děje. Kdy možná nyní prožíváte těžké chvíle, panuje u vás strach... Ale právě proto je třeba stav štěstí uvnitř sebe začít živit a víc vnímat, aby naši mysl a tělo ochránilo.

A taky vás třeba napadá, jestli je opravdu nutné říkat si a omílat ve své hlavě „jsme šťastný“ , abych opravdu šťastný byl? Opravdu se to vyplní? Ano vyplní.

Nikdy totiž nebudete šťastnější, než za jak šťastného se sami považujete.

Jednoduše řečeno, shrnuto a podtrženo: stáváte se tím, čemu věříte.

Tak hodně štěstí.