Pomohla mi několikrát a vždy velmi dobře. Ale dvakrát v mém životě zcela zásadně. Poprvé to bylo před osmi lety a naposled před dvěma měsíci. Zaplať pán Bůh za to.
Před osmi lety jsem končila mateřskou dovolenou. Mé "Já" křičelo, že nutně potřebuje pracovat a pokud možno na svém snu. Ten zněl: otevřít si kosmetický salon na Malé Straně.
Měla jsme ho vykreslený v mých představách do posledního detailu. Ale někde v mé hlavě byl ještě druhý hlas, ten našeptávač, který křičel: A co tvoje děti? Budeš je zanedbávat, budou dlouho ve školce, nebudeš mít čas se jim věnovat, budou strádat, bude jim smutno a ty nebudeš dobrá máma. Najdi si poloviční úvazek ve firmě a pak to snad děti zvládnou.
Ten hlas byl silnější než ten první, který toužil něco vybudovat, něco, po čem jsem dlouho toužila. Proč jsem měla takový strach? Nebyl důvod. Můj muž mě podporoval, děti se zdály být v pohodě.... Jenže mé staré programy v hlavě a prožité zkušenosti mi nedovolily pohnout se z místa. Nechápala jsem to, a tak jsem poprvé vyzkoušela metodu EFT.
Během terapie se mi otevřely staré rány z mého dětsví a vše pramenilo od umrtí mé maminky, když mi bylo 10 let. Z této doby pocházely mé obavy a strachy. Asi aby mé děti nezažily opuštění, aby se cítily v bezpečí, abych je chránila. I přesto, že jsem po smrti mé maminky měla kolem sebe milující sestry, babičku a dědu, cítila jsem osamělost v každé buňce svého těla. Máma prostě chyběla.
Pomocí vzpomínek a velkého smutku, který jsem měla v sobě hluboko uložený, se podařilo během dvouhodinové terapie mnoho vyřešit. Nikdy nezapomenu na tu obrovskou úlevu a zbavení se té palčivé tíhy na mém hrudníku. Vznášela jsem se. A hádejte, co se v mé hlavě odehrálo do týdne po terapii? Oznámila jsem rodině, že otevřu svůj vysněný salon. A tak se také stalo. Je krásný, přesně tak, jaký byl v mých představách. Můj strach a výčitky, že nebudu s dětmi, vymizel. Mohla jsem se vrhnout na své podnikání.