OBJEDNÁVKA

Termín

Čas je pouze orientační údaj. Budeme vás kontaktovat ohledně upřesnění.

Kontaktní údaje

V souladu se zákonem č. 101/2000 Sb., v platném znění (zákon o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, dále jen „zákon“) souhlasím se zpracováním poskytnutých osobních údajů.
OBJEDNÁVKA

Jak ustát krizi středního věku?

Krize středního věku začíná v období od 40 do 65 let. Celkem veké rozpětí, že?

Zajímá vás jak to mají ženy, jak muži a jak se krize projevuje? Co to vlastně znamená a jak s ní pracovat? Jak zjistit, jestli už jste uprostřed nebo na konci? Jestli jste ji vůbec zažili? Co vás čeká? Jak na ni? Pak čtěte dál tyto řádky.

Pomalu a plíživě si najednou uvědomíte, někdy okolo 40.roku, že se necítíte tak, jak jste si přáli. Všechno vypadá docela v pohodě. Děti zdravé, konečně už samostatnější, manžel má práci a má mě asi rád, moje práce mě celkem baví, jezdíme 2 x do roka na dovolenou, s hypotékou jsme už někde v půlce splacení, všechno se zdá vlastně ok…ale… někde uvnitř sebe se tak necítíte. Vnímáte jakousi neradost. Proč?

Přichází k vám otázky tipu:  „A to je jako všechno? Takhle to bude do konce mého života?“ Rychle myšlenky zapudíte, protože máte být přece rádi, že máme to, co máme. Jenže stále přichází pocit, že nežijete život svých vášní. Schází vám intenzita života. Sice se můžete konečně nadechnout, tvořit, víc cestovat, ale...někde je podivné prázdno.

Začínáte si víc všímat vrásek a kruhů pod očima, ustaraného výrazu z povinností a každodennosti.

Při romantickém filmu se víc dojímáte a derou se vám slzy do očí, za které se stydíte.Na druhou stranu si uvědomujete, že tento pocit zamilovanosti jste už dávno necítili. A najednou vám to strašně chybí. Více si všímáte zamilovaných a objímajících párů okolo vás, kteří by možná mohli být i vaše děti. Schází vám pocit sdílení, zájmu, vášně, touhy, kterou cítíte ve svém těle jako bolest.

Vnímáte stereotyp a podivnou šedost kolem sebe. Vaši přátelé stejného věku začínají mít problémy, někteří se rozvádí a vás přepadne strach a vyběhne myšlenka, „co když my taky“?. Hned vás napadne druhá: „ani bych se tomu nedivila, když jsem pořád bez nálady a podrážděná, protože mě všechno štve. Práce, vztah, málo sexu, moc sexu, děti a jejich začínající puberta, život jako takový“... Jak z té šedi ven? Nový vztah, nebo jen flirt? Vyřeší to mé nálady?

Někdy se probereme až v cizí posteli, kde jsme skončit nechtěli, ale potřebovali jsme něco nového zažít, jenže ono nám to velkou radost nepřineslo. Jen hromadu výčitek.

Ten pocit prázdnoty vás ale čím dál tím víc ničí. Cítíte se uštvaní a bez energie. Máte pocit, že všechno tady už v nějaké obměně bylo, máloco vás nadchne. Méně se smějete. Možná se krčíte v koutě a nevíte, co dál. Co se svou budoucností. Někde jste se zasekli a bojíte se vykročit  a udělat změnu, přitom byste tolik chtěli. Jenomže jak? Jeden den téměř euforie, druhý den opět pocit nenaplněné touhy . Ale touhy po čem?

Jste naštvaní na svět i sami na sebe. Je vám jasné, že jsou lidé na tom daleko hůř a vy se trápíte výčitkami rozmazlence, který neví, co by vlastně chtěl. Naopak. Jenže vnitřní rozpravou se sebou tento divnostav podrážděnosti nekončí. Možná se ještě stupňuje.

Snažíte se v sobě své pocity potlačovat a nasazovat masku klidu a pohody, která vás vyčerpává, protože vám tato role nesedí. A vnitřně panikaříte. Kromě podrážděnosti přichází obavy a pocity strachu, jak to zvládnout a nebo si řeknete dost, a začnete konat. Snažíte se pro sebe něco dělat a pomoc hledat v urputném cvičení v posilovně, vytrvalostním běhu, u doktorů na plastice, v paralelních vztazích, nebo v kariéře, které věnujete všechen čas.

Stále víc si uvědomujete plynoucí čas, který nejde zastavit. A to jediné, co nyní bezpečně víte, je, že stárnete.

Kdy můžeme očekávat krizi středního věku?

Každý ji má jinak.

Podle psychologů toto období začíná od cca 40 a končí kolem 65 let, kdy si většina lidí citelně uvědomí, že jejich život je konečný. Začnou si klást otázky, jestli je jejich život v pořádku, zda jsme dosáhli toho, co jsme chtěli a jak ho máme nasměrovaný. Někdo si uvědomí, že se nechává životem vláčet a jsou závislí na ostatních a to prozření je děsivé.

Krize středního věku u žen

Ženy v tomto období intenzivně řeší především změny týkající se nezvratnosti stárnutí jejich těla a tváře. Kila navíc. Rychle se točící kolotoč v péči o děti, únavu a nenaplněnost v pracovní sféře. Práce je nebaví, vzdaly se často toho, co jim přinášelo radost a smysl kvůli rodině. Vnímají problémy ve vztazích, váznoucí komunikaci, sdílení, podivný stereotyp v manželství a nenaplněnosti díky nezájmu ze strany partnera. Také přichází na řadu další starost, stárnutí jejich rodičů.

Krize středního věku u mužů

Muži si ze všeho nejdříve začínají uvědomovat, že ne všechno ze svých profesních a osobních cílů stihnou ve svém životě zdolat. Často mají v tomto bodě pocit, že jejich dosavadní život za moc nestál.  Spousta věcí jim utekla a moc času jim už nezbývá. Najednou jim všechno vadí. Hodně se pozorují a řeší svůj zdravotní stav, i když se snaží o něm nemluvit.

Jak se projevuje nezvládnutá krize středního věku

Často  paralelním mileneckým vztahem. Který je na nějakou chvilku velké zpestření našeho života.Chemický koktejl, který nám na pár měsíců zatemní mozek, je velmi silný, omamný. Jenže okamžikem „vystřízlivění“ přináší velkou duševní kocovinu.

Dalším často viditelným projevem je někdy až směšná a urputná snaha vypadat a cítit se stále mladě (nová tetování, změny vzhledu, u mužů barvení vlasů, plastické operace atd.), překonávání sebe samých a neodhadnutí svých sil.

Extrémní sporty, ke kterým jsme před tím neměli blízko, ale je to "in" a důkaz, že jsme stále mladí, překonáváme se a často neodhadneme své síly, když se pustíme dobývat horské masivy, nebo polární kruh. Nebo naopak dochází k výšené konzumaci alkoholu a neustálé kritičnosti ke svému životu a k tomu, co se podařilo až dosud vybudovat.

Vnitřně se krize středního věku pojí s:

  • pocity strachu z budoucnosti
  • úzkostí
  • nepohodou
  • určitou znuděností 

Mládí je pryč a stáří v nás vyvolává děs!

Dobrou zprávou je, že stejně jako každá jiná krize v životě, i tato pomine a po mírném  zhoupnutí se život většiny lidí „vzkřísí“ opět do normálu. A zavládne pocit: „i teď můžu jít dál a je mi vlastně fajn.“

Podle známých psychologických výzkumů nastává největší propad naší životní spokojenosti ve věku 47,2 roku. Potom se křivka spokojenosti, která má tvar U, ale pak se zase zvedá. Ze samotného dna dosahuje svého druhého vrcholu mezi 60. a 65. rokem věku, který bývá psychology označován jako „zlatý věk“.

Jak si poradit s krizí středního věku?

Život každého člověka je prostoupen okamžiky štěstí a radosti, stejně tak jako okamžiky hledání.Takže je to normální. Jednou jsme dole jednou nahoře. Život v dokonalé permanentní usměvavé pohodě neexistuje. Možná jen jen ve filmu a na sociálních sítích. A být chvíli v nepohodě je vlastně v pořádku!

Je v pořádku zažívat pocity: 

  • smutku
  • vzteku
  • zklamání
  • nedoceněnosti

Buďte k sobě laskaví. Nekritizujte se stále za své pocity. Nebuďte na sebe přísní a kritičtí. Buďte naopak trpěliví. Buďte víc sami se sebou. Více napojeni. Uvědomte si, že zbořit všechno, co jste ve svém životě vybudovali, všechny mosty, které jste postavili ve vašich vztazích, práci, profesním postavení, lze zničit během jediné minuty. Ale navrátit vše zase zpět, je už daleko težší.

Pamatujte si, že ve chvilkách, kdy se necítíme zcela dobře, máme tendence fixovat se na myšlenku, že takto to půjde dál, že se naše situace nezlepší. Faktem však je, že život se neustále mění a my se měníme s ním.

Jakmile změníme úhel pohledu a podaří se nám začít vnímat sebe, že jsme schopni něco ve svém životě změnit, začnou se před námi otevírat nové a nové možnosti, o kterých jsme dříve ani neměli tušení.

Odpovězte si na pár otázek

Co chci, aby v mém životě bylo?

Jak to bude vypadat, až to budu mít? 

Jak se budu cítit? Čeho si na mě všimnou ostatní?

Co už nechci dál životem vláčet?

Skvělá pomůcka! Zavřete si na chvilku oči a představte si, že je vám 80 let. S úsměvem a nadhledem se v plné síle a radosti ohlížíte za svým životem. Je něco, čeho litujete, že jste neudělali?

To, na co směřujeme svou pozornost, to ve svém životě posilujeme. Svou vlastní aktivitou se sami v sobě stáváme obětí svých vlastních přesvědčení o tom, co je a není možné.

Období středního věku je ideální příležitostí zastavit se, zklidnit a rozhlédnout.

Je to čas, kdy plně přebíráme svoji odpovědnost za svou životní pohodu. Toto období nám nabízí ideální příležitost přestat jednou provždy hledat viníky naší vnitřní nespokojenosti.

A že náš život je jenom náš a měli bysme ho žít aby nás bavil a ne ho přežívat. Že náš život je cesta, která se neustále odvíjí a mění. A záleží jen na nás, jaká bude:)