Sama žádný vztah se svou mámou nemám, díky nepřízni osudu. Zemřela, když mi bylo 10 let. Velmi často přemýšlím, jaký by náš vztah byl. Byl by taky plný nepochopení, hádek, neupřímnosti, zatajování, pohrdání nebo dokonce strachu? Tak, jak slýchám od většiny svých klientek a bohužel i od některých mých kamarádek? Nebo by to byl vztah přátelský, plný lásky a sdílení, nekonečného povídání o životě, vzájemném naslouchání a porozumění? Nevím. A je mi velmi líto, že nemám možnost to zjistit.

Na svou mámu si moc nepamatuji. Ubíhající roky mé vzpomínky rozmazaly do pár mlhavých, ale důležitých chvilek, kterých bylo bohužel málo. Ale i tak za ně děkuji. Svou mámu znám vlastně jen z vyprávění a z fotek. Proto bezmězně věřím, že by mezi námi bylo pouto té upřímnosti, lásky a porozumění, protože to je pro každou matku a dceru velmi důležité. Jsem přesvědčená, že když je matka spokojená sama se sebou a zná svou hodnotu, cítí to z ní i její dcera a vztah může být skvělý. Ale jen to samozřejmě nestačí. Jako děti potřebujeme cítit absolutní lásku a pocit bezpečí. Tu pevnou kotvu, díky níž v dospělosti budeme sebevědomí a budeme si umět lépe poradit s nástrahami našeho života.

Ano, přežene se často bouře v období puberty, kdy odmítáme snad vše, co můžeme. Dokonce i to, co nechceme. Kdy mámu bereme jako svou konkurenci, připadá nám trapná, jak se směje, jak mluví a jaké má názory. Ale ve své hluboké podstatě, pokud svým dcerám dáváme pocit bezpečí a upřímné lásky od jejich narození, objímáme je a čas od času jim zcela upřímně řekneme, jak jsou hezké, se to časem v dobré obrátí.

A protože mám alespoň tu úžasnou možnost být na druhé straně, a vyzkoušet si roli matky své vlastní dcery, rozhodla jsem se své dceři napsat pár slov. Možná vám tato slova pomohou zamyslet se nad vlastními vztahy a třeba svým dcerám napsat krátký dopis. Bez rozdílu jestli jsou už dospělé nebo malé holky.

Moje drahá holčičko,

když jsem zjistila, že čekám holčičku, podlomila se mi kolena radostí. Na to nikdy nezapomenu. Je pro mě velmi důležité Tě v životě mít. Těšila jsme se a jsem neskonale šťastná, že mám spřízněnou duši v podobě ženy, která mi bude rozumět, která se bude krásně oblékat, řešit se mnou kosmetiku, módu a krásu, vztahy, kluky, těšit se ze stejných romantických filmů a knížek…zkrátka řešit vše, co my ženy rády řešíme.

Vím, že Ti  bude připadat divné, co Ti teď píšu, ale i přesto, že Ti bude za měsíc teprve 13, ráda bych Ti sdělila pár věcí, které mám na srdci a které Ti mohou v životě pomoct, až si je budeš víc uvědomovat.

I přesto, že jsi druhorozená, stále se snažím vyhýbat chybám ve výchově a vím, že se mi to někdy nedaří. Ale buď ke mně schovívavá. Nikdo mi návod na výchovu nedal, ani na kluka, ani na holku. Takže používám hlavně svou intuici. Vím, že mi někdy ujedou nervy a křičím, zvlášť když otevřu dveře Tvého pokoje a vidím ten čurbes. Mám své představy o spořádané holčičce, ale máš pravdu, že ani já nejsem puntičkář, co by věci měl v komínkách. Jenže všeho s mírou. Mrzí mě, že se hádáme kvůli škole a učení. Sama jsem pak z toho špatná, ale díky svým zkušenostem vím, že je lepší se učit pravidelně. Jenže možná potřebuješ své vlastní zkušenosti, abys mi dala za pravdu, jako jsem to dělala celý život já. Musím být někdy přísná a stát si za svým, nastavovat své hranice, protože jsou pro Tebe důležité, i když nesouhlasíš a vztekáš se, nebo obracíš oči vsloup. Ale i tak Tě miluju.

Važ si prosím svého času.

To je to nejdůležitější, co v životě máš a pořád ho budeš mít málo. Využij ho, jak nejlépe dovedeš. Využij ho na věci, které Tě baví, s lidmi, které máš ráda a kteří Ti něco dají.  Rozděluj si svůj čas rovnoměrně. Čas na práci, na své koníčky, na druhé lidi a čas na sebe. Na ten nezapomínej.  Cestuj, čti, vzdělávej se, pomáhej druhým, tanči nebo víc hraj na klavír, co máš tak ráda. Dělej to, co Ti prostě přináší radost.

Hlavně se nesnaž v životě být dokonalá

Když jsem byla mladší, taky jsem se nechala strhnout a pobláznit. I já se chvíli snažila o dokonalost. Být dokonalá v práci, být dokonalá manželka a hospodyně, dokonalá matka, vypadat dokonale, chovat se dokonale….. Abych na vlastní kůži zjistila, jaká je to blbost. Ta zvláštní touha po dokonalosti zabíjí Tebe, Tvé já. Tvou přirozenost a podstatu. Je další pastí v životě, kvůli které ztratíš mnoho času a energie.

Dokonalost postrádá originalitu, výjimečnost a duši. Proto se nikdy kvůli dokonalosti netrap! Buď nedokonalá, protože právě tím jsi výjimečná. Važ si toho privilegia ji mít. Každý jsme totiž originál a každý s nějakou nedokonalostí. Zaplať pánbuh, že nejsme stejní!

Nezapomínej na svou silnou intuici.

Ta Ti bude v životě velkou pomocnicí. Je to ten vnitřní hlas, hlas Tvého srdce ne Tvého rozumu, který je silnější a který je dobré čas od času poslechnout.

Buď sama sebou

A dělej jen to, co Tebe dělá šťastnou. Nesrovnávej se s ostatními holkami ani jinými lidmi, každý jsme jiný a každý vynikáme v něčem jiném, tak na to nezapomínej. Nech si poradit, vyslechni si jiné názory, avšak neřeš, co si o Tvém rozhodnutí ostatní myslí. To rozhodnutí je Tvé a i když třeba nebude dobré, je to jen Tvoje věc.

Jsem na Tebe hrdá. Vím, že toho ve svém životě hodně dokážeš. Věřím, že díky výchově, kterou jsme do tebe s tátou vložili z Tebe bude slušný člověk a že budeš šťastná. To je pro mě moc důležité vědět a pevně v to věřit.

Jsem za polovinou svého života, takže pár zkušeností už mám. Někde jsem se dočetla, že my lidé se o svá lidská mláďata  bojíme asi 60 let, tak mě chápej a měj trpělivost, když mám starost a budu ještě pár let mít. Ale neboj, dám Ti křídla, která až budeš chtít použít a vzlétnout, nebudu Ti v tvém rozletu bránit. Vím, že Tě mám na pár let „vypůjčenou“ a Tvůj život je především Tvůj a já to zcela respektuji. Sama vím, jak je pro mě důležitá svoboda a možnost volně dýchat. A i když se zdá, že my rodiče už vše víme a máme mnohé za sebou, tak ani my pořád s naší prací nejsme hotoví. Nejdůležitější úkol máme ještě před sebou. Zhodnotit, jak jsme naložili s bohatstvím, které jsme dostali při svém narození. Zjistit, zda jsme svůj čas využili nejlépe, jak jsme mohli.

Tvoje máma