Jak vnímáte čas vy?

Nedostatek času je vnímán západním světem jako vážný problém. Jak je to ale možné, když máme kolem sebe celou řadu vymožeností a pomocníků v domácnosti?

Náš věk se zvyšuje. Údajně máme nejvíce volného času v historii lidstva a přesto nestíháme.

Nebude to námi a chtěním toho stihnout stále víc a víc? Až se stáváme otrokem našeho věčného nestíhání, jsme frustrovaní, co ještě všechno je dnes před námi a jak málo jsme toho stihli.....

Zeptali jste se někdy sami sebe na tyto otázky?

• kolik času denně věnujete svým nejbližším? ( děti, partner, rodina, blizcí přátelé)
• kolik času denně věnujete svému zdraví?
• kolik času věnujete denně svému vnitřnímu klidu?
• kde váš čas denně nejvíce utíká?
• kolik času věnujete sami sobě?

Počítáte v minutách nebo v hodinách?

Vnímání času velmi souvisí s věkem

Když jsme malé děti, náš čas se vleče. Zvlášť při nezábavné činnosti, třeba ve škole, kde se modlíme, ať nás nevyvolá učitelka k tabuli.Prázdniny jsou nekonečně daleko a Vánoce, na které jsme se tolik těšili, utekly divně rychle.

Tím jak zrajeme a nabíráme zušenosti, cítíme, že je času stále míň. Uvědomujeme si, co vše jsme stále nestihli, ale i tak máme tendence mnoho snů odkládat až na potom, až jednou.....Naše týdny letí, koncem léta se už chystáme na Vánoce a po Silvestru plánujeme Velikonoce. A tak to jde stále dokola.

Když se ale zeptáte nějakého starého člověka, jak vnímá čas, většinou odpoví, že jeho čas tak letí, že ho přestal vnímat.

Já osobně si myslím, že čas je otázkou priorit.

Snažím se zaměřovat vědomě opravdu na důležité věci.

V první řadě, je třeba denně chtít a přiznat si, že dnes zkrátka něco nestihnete. Zároveň je dobré si uvědomit, že je i druhý den!

Třeba najdete inspiraci, jak šetřím čas já.

Tady máte pár mých rad:

1, Plánování své práce 2 týdny dopředu 

2, Schopnost umět se věnovat sám sobě - jeden den v týdnu je jen pro mě ( cvičení, kadeřník, masáž, kosmetika, oběd s přáteli apod.)

3, Využitý čas v autě - vyřizuji všechny nepřijaté hovory i ty, které potřebuji vyřídit ( po 18hod tel nezvedám, jen dětem)

4, Delší čas v autě na cestách - audio nahrávky, hodně se toho dovím zejména z odborné literatury. (Není nad čtení dobré knihy, na kterou si čas vždy udělám, ale je to skvěle využitý čas v kolonách nebo na dálnici)

5, Nákupy online - ušetřeny min 3 hod týdně - nádhera

6, Čas na své děti a rodinnou pohodu - od 18h  do 21hod jsme všichni bez telefonu, odkládáme je do košíku. Je to doba na učení, vaření, společnou večeři, společné povídání - důležitá část dne, snad se mi to jednou vrátí:)

7, Paní na úklid - Viktorie je můj velký poklad a čtvrtky odpoledne jsou pro mě oazou blaha. Uklizený, vyvoněný dům a vyžehlené prádlo. Obě máme radost.

8, Umět rozlišit podstatné od nepodstatného

9, Umět říct ne

10, Umět věci delegovat nejen v práci ale i doma

11, Umět si říct o pomoc, nic na tom není, nemusíme se udřít

12, Umět prožívat přítomný okamžik

Na závěr jen pár slov, které jsem psala na začátku. Jaká je cena za nedostatek času?

Čtu krásnou knihu od australské spisovatelky Bronnie Ware, která řadu let pečovala o umírající lidi.

Víte, čeho lidé před smrtí nejvíce litují a jaká jsou jejich poslední přání?

Odpovědi nejsou překvapivě více peněz, více práce, ještě rychlejší auto, větší dům nebo všechno stíhat....

Jejich přání jsou zde:

1. Přál bych si mít víc síly žít podle svého a ne tak, jak ode mě očekávali ostatní

litovali toho, že si nastačili splnit své sny a touhy, že je odkládali na až potom, až někdy...A pak už čas nebyl

2. Přál bych si pracovat méně, ne tak tvrdě

litovali, že si neužili dětsví a mládí svých dětí, blízkou rodinu a své přátele. Nevěnovali se ani sobě a tomu, co měli oprvadu rádi

3. Přál bych si mít víc kuráže dát na jevo své city

často byly city nevyřčeny nejvíce v okruhu svých nejbližších a díky špatné komunikaci bylo ve vztazích napětí a odcizení a velké vzájemné neporozumění

4. Škoda, že jsem nezůstal ve spojení se svými přáteli

často si uvědomíme až když je pozdě, jak přítomnost oprvadových přátel je důležitá. Na sklonku našeho života se stará přátelství těžko napravují a nová těžko navazují.

5. Přál bych si být šťastnější

uvědomili si, že všechno štěstí záleželo jen na nich samotných, jak a co si dovolí a jak svůj drahocený čas využijí právě k tomu, aby byl jejich život naplněn a oni šťastní.

Snad se nad svým časem více zamyslíme a budeme ho využívat ke své radosti a spokojenosti. Prostě aby jsme se těšili z každého dne:)

Neodkládejme věci, sny a touhy až na potom, až jednou......, ale začněme hned, pomalu, ale jistě.