Kéž by mě tak všichni chápali. Věděli, co právě chci a nemusela o tom dokola mluvit. Prostě jednoduše by to vycítili. Kéž by alespoň většina lidí byla jako já. Mysleli by jako já, žili jako já, měli by stejné názory, hodnoty. Hned by ten život byl nějak jednodušší.  Kéž by bylo na světě méně těch podivných lidí, jejichž názory, postoje nebo reakce jsou pro mě nepochopitelné a vytáčí mě k zuřivosti nebo velké lítosti…. Napadají vás někdy tyto věty? Je to mé téměř každodenní téma na terapiích. Klienti, co mají problémy ve vztazích. Většinou očerňují ty druhé, kteří za to „všechno“ mohou. Ale jsou opravdu všichni ostatní tak děsní?

Vztekáme se a jsme už unavení z nechápání našich potřeb u partnera, děti nás ignorují a vše je třeba opakovat desetkrát, jsme naštvaní se na šéfa, který si na nás hojí své mindráky v podobě hněvu, neurvalé řidiče v kolonách, otrávenou prodavačku v supermarketu a nebo vlezlou tchýni, která nám zase něco vyčítá. Jak by nám bylo dobře bez všech těch energetických úpírů. To by byla pohodička.

Na druhou stranu někde uvnitř sebe chceme mnoha lidem vyhovět, chceme být ti hodní, protože se chceme zalíbit a být milováni. Jenže máme v sobě také tu méně tolerantní část, toho malého ďáblíka, který má chuť na všechny zařvat, ať nám dají pokoj nebo jim rovnou dát facku. Asi jsme to zažil každý z nás. Je to ale všechno o zdravém nastavení našich hranic. Umět si říct ne, umět si stát za svým, být silný v tom, co chci a co už je prostě přes čáru.

Hlavně prosím neočekávejte, že lidi okolo vás, hlavně vaše nejbližšší, můžete měnit. Nikoho měnit nemůžeme. Jediné, co můžete změnit, je sebe a postoj k samotnému člověku, tak aby nám bylo ve vztahu lépe. Pak se dotyčný také trochu změní, ale musí chtít sám. Jsme každý jiný a každý originál. Tak to respektujete. Nastavte ostatním jen zdravé hranice.

A tak vám dám malou radu, co dělat, aby vám někteří lidé nebrali vaši životní sílu.

Vnímejte, ale nesdílejte

Názory lidí, se kterými jste denně v kontaktu a nejsou vám příjemní, vyvolávají ve vás nepříjemné pocity, nemusíte sdílet a odpovídat na ně. No a pokud to jde, tak se jim slušně během dne vyhýbejte.

Odejděte, když je dusno

Nezůstávejte někde, kde vám není dobře, kde se dusíte atmosférou, co se dá krájet. Na to má každý právo, takže i vy.

Ti, co kritizují, obviňují nebo manipulují

Tyto lidi vídat, co nejméně. Na jejich vítky nebo názory je dobré odpovědět:“ je to tvůj názor,  já s ním nesouhlasím a asi se spolu nedohodnem, takže toho nechme, není třeba to dál řešit“ a s úsměvěm odejít. Nenechat se zahnat do kouta. Pak je ihned zařadit do škatulky NEKONTAKTOVAT

Ti, co vás unavují                                 

Tam patří skupina lidí, která není útočná, ani vás neviní ani nekritizuje, ale jen si stále dokola stěžuje. Takže částečně vaši energii také vysává. Nikdy nenaslouchá vám, ale vedou stále dokola stejný monolog o svých problémech. Já jsem těchto jedinců měla poměrně dost a po nějaké době už mě přestalo bavit být jedno velké ucho a dala jsme si je také do škatulky NEKONTAKTOVAT. A najednou je mi tak nějak lehko. Vřele doporučuji!

Ti, co mě nabíjí

To jsou všichni ti, co jsou fajn. Kteří jsou na podobné vlně a cítím z nich pozitivní energii. Není jich mnoho, ale když jich přece pár ve svém okruhu máte, je to dar a ten si hýčkejte. Zjistila jsem, ač jsem člověk velmi společenský, že těch pár opravdu fajn lidí, co ráda vidím, mi úplně stačí. Naplní a obohatí mou duši tak, že z toho čerpám i několiK dní.