Asi si dovedete představit mé zklamání, které sílilo ve vztek a naštvání.
Ale kam tím mířím?
Jedním z nějvětších problémů, kterým trpíme, jsou naše neustálá očekávání. Máme jich spoustu, všude a na všechno. Vůči našim partnerům, dětem a jejich skvělým známkám ve škole, o jejich fungování doma, o jejich chování a prostě o tom, jak by to všechno mělo být. Ale ono to ne vždy tak je.
V ten páteční podvečer jsem si vztek vybila trochu na dceři, že neuklidila ten binec v kuchyni, šla jsem se uklidnit ven se psem, hned něco zhltla ve stoje přímo u otevřené lednice, převlékla se do domácího úboru a šla se koukat na tv, kde nic nedávali.
V duchu jsem si pro sebe nadávala, „no jo, tak já celý týden pracuju a ani na tu večeři společnou nejdeme, příjdu domů a je tu jen bordel, který nikdo neuklidí a můj muž se jde bavit s kamarády na pivo.“
Pokud ale realita našeho očekávání odpovídá, jsme spokojení, šťastní a veselí. Když však neodpovídá, jsme vykolejeni, naštvaní a nespokojení.
Pokud se věci neodehrají přesně, jak jsme si je naplánovali, budeme zklamaní a cítit křivdu.
Jak s tím pracovat?
Někdy totiž stačí změnit jedno slovo a místo slova OČEKÁVÁNÍ je dobré pracovat se slovem MOŽNOST, nebo ještě lépe MOŽNOSTI. I tu svou představu příběhu můžeme nechat stejnou, jen je potřeba změnit svůj přístup.
Říct si v duchu: líbilo by se mi, kdyby to bylo takto, ale není to nutnost.
Právě díky slovu MOŽNOSTI máme otevřenou perspektivu a záložní alternativu, že se událost může odehrát i jinak:)
To co vám tím chci říct je cíleně udržovaná spokojenost za každé situace a mít v hlavě i možné alternativy.
