Vztahy jsou každodenní téma na mých terapiích, a nejenom tam. Téměř všichni je řeší. Ale když mi nedávno má dobrá kamarádka u kávy řekla, že už svého muže nemiluje a že končí, sevřel se mi hrudník a popadl smutek.

Oni  dva přece néééééé. Křičelo mé já. Jsou to skvělí lidi, mí dobří kamarádi, znám je půlku svého života a jejich děti od plínek.                                                                                    

"A máš ho aspoň ráda?"

Zeptala jsem se.

"Jo, to jako jóó."

"A záleží Ti na něm?"

"No to asi jo, minimálně je to otec mých dětí. Ale nějak nás to semlelo, hlavně ten stereotyp. Vášeň vyprchala, to je jasný po 18 letech manželství, mám poslední dobou pocit, že jsme jako sourozenci, vykonní pracovníci chodu rodiny….prostě to není jako tenkrát."

Co to znamená jako tenkrát? Napadlo mě v duchu. Jako když jsme měli o 20let míň, byli o pár kilo lehčí, měli o pár vrásek míň a taky o 2 děti míň? No to určitě jako tenkrát být nemůže, protože je to jako zrovna teď. A tak je to stále dokola.

Hrabeme se v minulosti, kterou nezměníme. Je dobré si uvědomit, že žijeme teď

a že je třeba dělat všechno tak, abysme se měli fajn a byli spokojení.

Každý vztah je nějaký a nejde ho házet na jednu hromadu, ale u některých párů, nebo lidí, jsem vysledovala určitou shodu. Ať už v chování, špatné komunikaci nebo ve stylu řešení problémů. A nyní se zaměřím trochu na muže.

Někdy je těžké udržet na uzdě své pocity, hněv a zachovat si u toho zdravý rozum. Každý máme své slabé, ale i silné stránky. Silný a sebevědomý muž nejde cestou násilí, ale řeší nespokojenost často odchodem ze vztahu.

Tak ráda bych vám řekla, pánové, neutíkejte z boje při prvním zranění. Ani při druhém a třetím. Protože ty rány a zranění dostává i ten na druhé straně a život je o tom, nedávat si je navzájem, ale společně najít řešení, jak se jim postavit. Proto spolu mluvte!!!! Sdělujte si své pocity!!!!!

Vše se dá zvládnout, i když často není síla. Ale když se máte spolu na co těšit, nebo máte společný cíl, nebo cestu, šance tam je. Stačí jen hledat na vztahu pozitiva, i když pokulhává. Škoda, že ta pozitiva hledají většinou jen ženy. Muži, jakoby nechtěli problémy řešit, strkají hlavu do písku, v domění, že jinde to bude lepší, aspoň na chvíli. No bohužel tomu až tak často není, dokonce bývá ještě hůř. Čest vyjímkám.

Zamyslete se nad těmito kroky:

Svou ženu jsi si vybral pro něco….

Což je důvod ji za to milovat. Něco se ti na ni líbilo a to, co jsi obdivoval, z ní nezmizí. Možná se to trochu upozadí povinnostmi a životem, ale stále to tam je. Takže to, proč jsi se do ní tenkrát zamiloval, je důvodem milovat ji dál.

Lepší není....

Možná jiná, to určitě. Neokoukaná, to na 100%. Každá má něco a není nad to, když svou ženu přece tak dlouho znáš a víš, co očekávat. Co na ni platí, jak si ji naklonit, o čem ji přesvědčit, čemu se vyhnout. Nová žena, nové návyky, nová rodina, rituály, a celý ten obtížný koloběh, jak se nespálit, jak opatrně našlapovat…. Proč svou ušetřenou energii nevložit do zaběhlého vztahu a něco na něm změnit?

A to platí oboustraně i pro vás, milé dámy. Takže teď zas něco málo pro vás:

Nezapomínejte, že hrdinství patří především muži....

Každý muž vycítí, že ho v jeho lovu chce někdo nahradit, je to pud z dob dávných, který cítí na sto honů. Takže nebojujte a nechte ho, aby vás ochraňoval a lovil za vás.

Buďte hlavně chápavá..... 

Pochopení, láska a něha je žádaná, neztrácejte ji. Protože i vy díky ní budete žádaná též.

Buďte sexy, někdy, jen tak, náhle... i když vás trápí stereotyp všedních dnů, nezapomínejte na svou ženskost. Pokud si přestanete sama připadat atraktivní a budete se doma producírovat ve vytahaných teplákách a na noc oblékat froté pyžama, přestanete být atraktivní i pro vaši polovičku.

Nezapomínejte oba hlavně na to, že….

Máte společné zážitky, minulost....

Výlety, historky, přátele, zážitky, životní kotrmelce, které jste ustáli, smutné a veselé příhody, které vás posílily a semkly k sobě. Bude těžké na to zapomenout. Někdy až tak těžké, že se vám bude chtít ve slabých chvílích vrátit.

Máte děti....

Ač se zdá, není to rozhodně hlavní pojítko a zaručení funkčního vztahu. Ale zrovna oni jsou možná důvod, proč se tak rychle nevzdat a snažit se právě kvůli nim. Zdravý vztah = zdravá rodina = šťastné děti

Osamocenost je smutná....

Nikdo nechce zůstat starý a sám. Zase moc velký klid, ticho a samota člověka po čase přestane bavit. Dá se na ni zvyknout, zvyknout se mezi námi dá na ledacos, ale nedělá nám tak úplně dobře. Když jsme sami, chybí motivace, korekce od druhého a prohlubujeme v sobě své sobectví. Staráme se jen sami o sebe přece, ne?

Jen momentální špatný pocit není důvodem pálit mosty

Každému vadí něco. Jako třeba málo porozumění, žádná pomoc, málo sexu, moc sexu, celkový smutek, stereotyp, depka….pamatujte si, o čem se dá mluvit, na tom se dá dohodnout. Má to vždy řešení. Proto z boje neutíkejte, ale bojujte.

Nejsem zastánce zůstávat ve vztazích za každou cenu, vše má své hranice a limity. Když ve vztahu převládá agresivita, hazard, alkohol, drogy a velká dávka ztráty vzájemné důvěry, tak to se těžko dá pokračovat.

Na závěr bych jen dodala, že jako tenkrát nebude už nikdy. A tak to má být. Vyvíjíme se a rosteme, stejně jako děti, které se musí novým situacím přizpůsobovat. A dospělostí to nekončí. Sice se už nemusíme učit chodit, učtit číst a psát, ale třeba se učit, jak udržovat funkční vztahy okolo sebe.

A proto se mi líbí tyto 2 věty, které jsem někde kdysi četla a kupodivu zapamatovala:

Zamilovanost je zdarma, ale láska je mrakodrap, který musíte stavět sami. A je jen na nás, jestli z něj uděláme chatrč, nebo Hilton.

Tak se pusťte do budování. Hodně štěstí a trpělivosti:)